Na první otázku, kterou tady mám momentálně před sebou, tak vám odpovím asi tímto způsobem.

Nejvíce ze všeho čeho lituji, tak je to, že jsem se opět po několika letech dostala do VTOS. Vím, že tentokrát je to moje a jenom moje vina, že za to nikdo nemůže. Moc mě trápí, že jsem opustila svoje děti, které musí takto trpět. Opravdu, kdybych mohla něco změnit a napravit, tak bych chtěla, abych si nemusela tím, čím jsem si prošla a aby se nikdy nic takového nestalo mojí holčičce. Moc toho lituji, že jsem nedokázala své děti ubránit a uchránit od těchto špatných věcí. Vím, že toto již nikdy nemohu vrátit zpět, poněvadž to, co se stalo Evičce je nenapravitelné. Tohohle opravdu moc a moc lituji. Kdybych byla dost dobrá mamka od dětí, tak jsem doma a nebyla bych zde! Prostě si to dávám za vinu a moc toho lituji. Lituji toho, že jsem nechala dětičky bez dozoru. Kdybych to udělala tenkrát jinak, a napsala jsem děti na mojí mamku, tak by dneska mohly být klidně doma.

A jak to mohu napravit?

Snad jenom tím, že až opustím tyto brány, tak dostat zpět své děti do péče a vynahradit jim vše, co jsme za ty roky, co jsme nemohli být spolu, zameškali a hlavně bych chtěla vzít Evičku někam na místo, kde by na vše zapomněla a myslela jen a jen na krásné chvíle a na něco moc a moc hezkého, prostě jí chci tady z toho pekla dostat a nechci, aby na to neustále myslela. Alespoň tak budu moci napravit to, co jsem zkazila. Vždyť jsem dětem zkazila tímto dětství, že musejí být tam, kde právě jsou. Také vím, že nikdy jim to nebudu moci dostatečně vrátit, alespoň se o to pokusím.

Kým je pro mne Ježíš.

Ježíš pro mne moc znamená. Dost mě pomáhá v tom, abych to tady překonala, abych zvládla veškeré problémy, které mám a budou.  Jsem sice křesťanka, poněvadž jsem křtěná, ale nemohu říct, že jsem od začátku v Boha věřila. Začala jsem věřit, když mě poprvé řekli, že Mariánek je vážně nemocný. V tu chvíli jsem začala věřit a modlit se každý Boží den. Prostě věřím v to, že Ježíš mě ukazuje cestu, kudy jít, i když ta cesta je někdy trnitá, těžká a dlouhá, ale vždy mě z toho dokáže dostat a pomůže. Dále, když jsem se dozvěděla, co se stalo Evičce, tak jsem si na maličkou chvilku myslela, že mě Ježíš opustil, když dopustil, aby Evičce ublížili. Jenže pak jsem si uvědomila, že on za to nemůže. Ježíš mě hodně moc pomáhá, abych vše zvládla. Ne jenom tady ten pobyt, ale celkově věci kolem sebe. Ježíš a víra mi dávají hodně moc. Každý den se modlím a vždy je mě lépe. Modlím se za děti, mamku, za své přátele, prostě za všechny lidičky, kteří si to zaslouží.

Dagmar, 20.2.2014