Téma eseje: Dopis Bohu

Pane Bože,

sice nejsem věřící, tedy nevěřím, že jsi někde v nebi, nad námi. Věřím tomu, že Boha má každý ve svém srdci ve svém svědomí. A záleží na každém z nás, jak s tímto darem dokáže pracovat.

Tím, že jsem se dostala do tohoto zařízení, byla mi dána možnost se na okamžik zastavit, ohlédnout se za svým životem a zamyslet se, co jsem v životě dokázala a co naopak ne. A taky co bych ještě dokázat chtěla a jak. A co jsem tedy vlastně dokázala? Mám tři krásné děti, což je určitě z mého pohledu pozitivum. I když i o tom by se dalo polemizovat. Mezi negativa řadím, že nemám možnost s nima trávit drahocenný čas. Nechci naříkat nad tím, jak je to nespravedlivé, jak se k nám zachovat tento stát. Uznávám svoji chybu. Rezignovala jsem a nesnažila se bojovat o to, abych se svými holčičkami mohla být. Až budu na svobodě, budu se snažit se svými dcerami navázat kontakt a získat zpět jejich důvěru.

Věřím, pane Bože, že mi v tomto kroku pomůžeš. Nezaslouží si takovýto život, vždyť nikomu neublížily. Ani já jsem nikomu vědomě neublížila, vždy jsem se snažila každému ve svém okolí pomáhat, když ne jinak, tak alespoň po psychické stránce. A v tom chci a budu pokračovat a věřím, že i v tom mi budeš nápomocen. Ale nejdůležitější je a bude soustředit se na dcery a pokud to nepůjde jinak, tak se pokusit zajistit, aby měly v rámci možností šťastný život, i kdybych neměla možnost se na jejich životě přímo podílet.

A proto Tě prosím, pokud existuješ, pomoz mi, kde mi sílu, abych mohla svůj záměr uskutečnit. Aby děti netrpěly. Nemohou za to, do jaké doby, do jaké společnosti se narodily. Nemohou ani za mé chyby. Dej mi prosím sílu, abych se vyvarovala dalších chyb a veď mé kroky správným směrem a pomoz mi.