Pokud se budeme ptát, kdo mě v životě nejvíce ovlivnil, je si třeba zároveň položit otázku, zda pozitivně, či negativně. Já mám ve svém životě, pro mne velmi důležitou osobu, která právě zvládla obojí a jejíž ovlivnění mě provází dodnes. Má zesnulá babička Beatrice Marie Anna byla svým způsobem přežitek doby. I když se narodila roku 1919, vnímala sama sebe stále jako odkaz dob minulých, kdy šlechta byla o mnoho více než obyčejní lidé. Byla potomkem starého pruského rodu a tomu také odpovídaly její názory. I když se v Čechách 20. století již nijak neužívaly šlechtické tituly a predikáty, ona stále na tom svém trvala. Když se r. 1942 provdala, bylo to sice o dva stupně níže, ale jak tvrdila, stáří dědečkova rodu ten rozdíl vyrovnalo. Právě její názory na primát šlechty, rodové tradice, rasovou čistotu, kterou zase podporoval její manžel, a mnoho dalšího v jejím chování mne ovlivnilo negativně. Její až arogantní nadřazenost se však vzhledem k její milé a přívětivé povaze vcelku nesetkávalo s odporem a mnozí lidé si jí vysvětlovali spíše jako sílu osobnosti. A v tomto bodě se dostávám právě k negativnímu ovlivnění, které na mně zanechala. Již od dětství jsem hleděl na své okolí s despektem na někoho, kdo je něco víc a svým vrstevníkům jsem to dokázal dát pocítit. Postupem času se to díky mé vysoké inteligenci ještě zhoršilo, byl jsem nad nimi svou krví, předky i intelektem. Byla pro mě otázka cti být obklopen lidmi určenými k tomu mi sloužit, nechat se mnou ovládat. Svým způsobem to ovlivnilo i má studia střední a vysoké školy a výběr mého povolání, když jsem se v rámci rodinné tradice stal vojákem. Bylo zde i pozitivní ovlivnění, byla to právě ona, která mě přivedla k víře v Boha, v našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a nebyla to jen tradiční víra katolíka chodícího v neděli a ve svátky na mši. Babička věřila opravdu svým srdcem a prožívala každou svou radost i starost v Božím obecenství. Chodila do kostela každý den, ale nebyla to „svíčková babička“, která se upnula ke kostelu, když už ji lidi opustili. Každou mši svatou prožívala až mysticky, nikdy jsem nepoznal člověka, který by tak hluboce prožíval zpřítomnění oběti při proměňování a věřím, že ona viděla skutečně přítomného Krista při pozdvihování. Ano, dala mi víru, ukázala mi, že i ta nejjednodušší věc, práce, cokoliv co děláme lze dělat pro Pána, v jeho síle a pro naši spásu a přivedla mne do kostela. Ale byla to pro mne ještě dlouhá cesta, než jsem opravdu uvěřil.

 

Tak se pro mě má babička Boženka stala tím člověkem, který mě v životě nejvíce ovlivnil a tak dál sebou nesu její pozitivní i negativní odkaz. Ať odpočívá v pokoji a světlo věčné ať jí svítí.

 

T.E.