1.    Co mě těší každý den?

Jelikož jsem zde ve věznici a mám problém se zdravotním stavem, tak každý den ráno, když se probudím a nebolí mě noha, tak mám z toho velikou radost J. Taky mě těší, když si můžu jít zahrát na kytaru, každé úterý na aktivitu „hudební výchova“. Miluji zvuk kytary, a když si můžu zahrát na kytaru, tak mě to moc a moc psychicky uklidňuje a jsem šťastná. Cítím se vždy jakoby „nabitá pozitivní energií“ … Těší mě taky každý den to, že se mi „pomalu, ale jistě“ zkracuje můj dlouhatánský trest!!! Jelikož jsem na nástupním oddělení ve funkci „samosprávy – barákové“, tak mě vždycky hrozně moc potěší, když se zde nic neděje „negativního“, a když se ženy navzájem k sobě chovají slušně v rámci daných možností, zde na nástupním oddělení. Těším se taky dva dny v týdnu na „poštu“, vždy v úterý a v pátek pravidelně dostávám dopisy od mého přítele a toto je pro mne takový – dá se říct, že „malý svátek“!, protože dopisy od mého přítele mě vždy pohladí u srdce a moc a moc potěší … Vždycky mi pozvednou náladu a cítím se vždy o 20 let mladší …J Potěší mě vždycky odepisování na tyto dopisy, jelikož to mě taky velice naplňuje a mám z toho dobrý pocit. Těším se taky na to, že když budu mít štěstí a projdu u komise na „PP“, tak že konečně po dlouhých letech opustím brány tohoto zařízení a půjdu na „tryáko“ do civilního sektoru … Takže, jak zjišťuju, je zde ve věznici docela dost věcí, na které se člověk, při troše dobré vůle může „těšit“ …J. Těším se taky na 22. Hodinu – doba večerky, kdy se ukládám do postele k odpočinku po celodenním, zde dost „psychicky namáhavém dni“. A pomodlím se k Pánu Bohu, svoje modlitby, které mi pomáhají to tady všechno přežít, tak nějak „v normálu“ … moje víra mi hodně pomáhá to tady všechno psychicky zvládat a drží mě nad vodou!

2.    Co mě překvapuje?

Překvapuje mě ta skutečnost, že se neustále ženy se vrací, do tohoto prostředí. Když už byly propuštěny ven, do civilu a některé se sem za pár dní, či týdnů znovu vrací – podotýkám, že dobrovolně…

3.    Volné téma (libovolné), např. povídka, pohádka, básnička, písnička nebo životopis (vlastní nebo jiné osoby – třeba i neexistující)

Složila jsem básničku o „nástupním oddělení“, kterou vám teď napíšu:

Na nástupce, tam je krásně

baráková skládá básně.

A ač je to k „nevíře“

Musela zpět „za mříže“…

přibylkám dá různý rady

v nástupce jsou dohromady.

Češky – Romky – různý hosti …

prvotresty zděšený

neznaj tohle vězení.

Vétéčka i prvotresty

občas mají velký tresty …

Na dozoru nám je blaze

s režimem jak na ostraze.

Pěkně nás tím naštvali,

když nám civil sebrali …L

Ostraha i dozoračky

některý jsou Ostravačky.

Praha, ale vede „prim“

má tu nejvíc vězeňkyň …

Jak nepsaný zákon praví

vétéčka nic nenapraví.

Jsme tu mladý, starý svorně

a nikdo z nás dobrovolně!

Zlobily jsme zas a zase

teď papáme jídlo v base.

Koukáme se na primu

jestli nedaj Aminu …

Rajóny ty zvládáme

radost z toho nemáme.

Čtrnáct dní se mějte rády

buďte všechny kamarády …

Zavřít můžou, pustit musí

ať změnit tohle někdo zkusí.

A když nás čapli za mříže

vzali nám i peníze.

Chlapy tu nemáme, nemůžem „koňovat“

a proto začly jsme už všeho litovat.

Teď jsme tu zavřený, a máme smůlu

a každý den napíšem, dopisů fůru.

Člověk dělá často chyby

když má kolem špatný lidi.

Nevede to k ničemu

maximálně k zločinu …

 

Tak končí tahle moje básnička.

Mějte všechny úsměv na rtu

a vzpomeňte si na tuhle

eskortní partu.

Martina, 13.6.2013