Jak plánuji svůj první týden po výstupu.

 

Bude to cesta do Chomutova-Jirkova. V případě, že bych byla propuštěna na PP, jela bych domů vlakem a překvapila mamku i dceru. Bylo by to něco úžasného. Protože na ten den čekáme všichni, celá má rodina. V případě pevného výstupu by na mě čekali před branou – přítel, dcera a máma. Tak a teď propuštění jako takové. Po tolika letech strávených ve věznici bych si venku připadala jako „Alenka v říši divů“. Detailně bych prozkoumávala svět za branou. Detaily, které si člověk venku vůbec nepřipouští a neváží si jich. Ale v těch začátcích mi bude oporou právě má rodina. První den po propuštění budu jen doma a samozřejmě obvolám mé dvě tety, aby mne navštívily a také mé blízké, jimiž jsou naši věrní sousedé, kteří jsou opravdu jako naše rodina. K večeru mě s dcerou, které bude příští rok 19let, zachumlám do postele a budu si užívat její přítomnost.

Druhý den v případě, že bude všední den, zavolám do zaměstnání, které budu mít zajištěné a domluvím se na termínu mého nástupu. V případě, že by práce přece jen zajištěna nebyla, musela bych se jít zaevidovat na ÚP a pak bych navštívila kurátora, aby mi pomohl finančně. Ve zbytku dne bych navštívila pro změnu rodinu já.

Třetí den bych jela do Mostu za ředitelkou školy na pohovor, týkající se pokračování v mém studiu – obor sociální činnost. Ve zbytku dne nebo další den bych jela s mým přítelem k jeho mamince a svými kočkami. Což mi připomíná, že jsem se zapomněla zmínit, že mé první kroky budou směřovat k sebrání nějakého koťátka.

Pátý den bych se vracela od mé skoro tchyně a kochala bych se domovem a okolím. Není třeba popisovat další dny, protože bych je zkrátka trávila s dcerou a mamkou.