Proklamace cílů

Podporovat a propojovat práci věznic a dobrovolníků při uspokojování potřeb vězňů, bývalých vězňů a jejich rodin pomocí:

  1. modlitby
  2. péče o vězně, oběti, bývalé vězně a jejich rodiny
  3. mobilizace církví, aby přijímaly bývalé vězně a zapojovaly se do pomoci ve všech oblastech pomoc v oblasti vězeňství
  4. prosazování křesťanských zásad v justici
  5. dopisování a posílání nárokových balíčků
  6. vánoční program Andělský strom, dárky dětem odsouzených rodičů
  7. Klub 2 Ryby:  pro propuštěné a jejich přátele a rodiny
  8. Klub Studna: pro oběti trestných činů:
  9. Bible a křesťanská literatura do věznic
  10. sbírky hygienických potřeb pro ženské věznice
  11. spolupráce s vedeními věznic na programu pro snížení recidiv: „Příprava na propuštění a následná péče na svobodě“ (Věznice Světlá n/Sázavou, Jiřice, Pankrác)
  12. program evropské unie Building Bridges- restorativní justice
  13. mentoring propuštěných na svobodě
  14. hledání ubytování a práce pro sociálně slabé propuštěné
  15. zaměření práce na celou rodinu odsouzených a propuštěných
  16. koncerty uvnitř věznic
  17. každoroční Koncert s rozhovory na téma vězeňství s názvem „5 Tváří Zdi“(Oběť, pachatel, propuštěný, rodina, justice)

 

Náboženská tolerance

Žalm 133 „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně.“

Členové  MVS pocházejí z různých sociálních, církevních a politických prostředí.

Výzvou je „milovat se navzájem, stejně jako On miloval nás.“ Láska znamená přijetí, nikoliv touhu ovládat nebo měnit toho druhého, aby odpovídal naším představám nebo postojům.

Jak se dívat na rozdíly v doktríně? Nežádáme od dobrovolníků, aby měnili své názory, ale aby hledali to, co je společné. Všichni pocházíme z různých církví a může se stát, že nebudeme rozumět některým způsobům konání bohoslužby, nebo s nimi nebudeme souhlasit. Neměli bychom kritizovat nebo ignorovat ostatní jenom proto, že pocházejí z jiného církevního prostředí. Nepožadujeme od dobrovolníků, aby přijímali to, čemu věří ostatní, nebo aby se zapojovali do pokusů „obrátit’“ je na váš způsob myšlení. Mezinárodní vězeňské společenství nepotřebuje naklonované dobrovolníky. Každý z nás je jiný a musíme se naučit s laskavosti akceptovat odlišnost druhých. Mohou se vést diskuse a vysvětlování, týkající se odlišných tradic a náboženských praktik. Ty by neměly být agresivní nebo nepřátelská kázání na dané téma.

Důvod pro to je dvojí. První je, že se nepřítel Boha pokouší zničit církev pomocí rozdělení a rozkolu. My reprezentujeme církev ve vězení. Myslete na to, jaké poselství se dává lidem, kteří ještě plně nechápou podstatu křesťanství, když se setkávají s členy, kteří se nazývají křesťany a přitom se hašteří o způsob uctívání Boha nebo o jinou méně významnou otázku! Za druhé, ve vězeních jsme na základě pozvání ze strany vedení věznic nebo kaplanů. Pokud naše skupinky v nich zanechají pocit, že vyvolávají sektářské sváry nebo zpochybňují jejich vlastní tradice, zruší svoje pozvání. Z jejich hlediska se nejedná jen o zneužití poskytnutého privilegia, ale také to přináší naprosté zmatení duchovně zranitelným vězňům.

Neseme břemeno toho, že mnoho odsouzených je přímo ovocem rozdělených a polarizovaných společenství. V Kor. 1,10 sv. Pavel píše „abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“ Abychom mohli být nástrojem pro nápravu zranění, bolestí a ztráty důvěry, musíme být jednotní a nalézt způsob, jak se modlit a pracovat společně, abychom odsouzeným pomohli. Podstatné je, že pokud nejste schopni s velkorysostí přijmout mezidenominační charakter služby Mezinárodního vězeňského společenství, potom tato práce asi není pro vás vhodná.

Jako křesťané, pocházející z různých prostředí, potřebujeme nalézt společnou řeč, širokou křesťanskou základnu. Širokou křesťanskou základnou je pro Mezinárodní vězeňské společenství Apoštolské vyznání. Toto je základ našeho Vyznání víry.