Tento manuál je pokusem zobecnit a shrnout znalosti a zkušenosti z mnohaleté praxe dobrovolníků u nás i v zahraničí. Nesnaží se ani o komplexní, ani zjednodušující přístup. Doufáme, že manuál představuje to podstatné, co by měl vědět každý, kdo má zájem pracovat jako dobrovolník. Doporučuji přečíst a vstřebat obsah bez ohledu na to, zda jste na tomto poli „zelenáč“ nebo „zkušený fachman“. My všichni se máme hodně co učit a tento manuál nepředstavuje poslední slovo!

Dobrovolník pracující pro Mezinárodní vězeňské společenství by neměl tuto práci brát na lehkou váhu a ne každý je pro takovou práci vhodný. Pro ty, kteří se této práci naplno věnují, jde o poslání přinášející nesmírné uspokojení z pohledu na milost Boží, působící v životech vězňů, bývalých vězňů a jejich rodin. Tak, jako je tomu u každé práce v Božím jméně, se jedná o směs radosti i smutku, spojenými s účastí v duchovní bitvě.

Ať Vám Bůh žehná a provází Vás ve vaší službě!

Gabriela Kabátová, výkonná ředitelka MVS, z.s.


Obsah

  1. Historie a účel
  2. Jak mohu pomáhat?
  3. Dobrovolník
    • Vlastnosti
    • Činnost
  4. Modlitební skupinka
  5. Náboženská tolerance
  6. Vězeňské týmy
  7. Návštěvy ve vězení
  8. Bezpečnostní opatření
    • Všeobecné
    • K ženám
  9. Návštěvy rodinných příslušníků
  10. Písemná komunikace
  11. Církev a bývalý vězeň
  12. Seznam českých věznic a kaplanů
  13. Kontakt


Historie a účel

Mezinárodní vězeňské společenství v České republice vzniklo v roce 2010 po mnohaletém přemýšlení zakladatelů a nabývání zkušeností v zahraničí. Od června 2011 je české společenství součástí největšího světového křesťanského sdružení v oblasti vězeňství Prison Fellowship International, které pracuje v téměř 120 zemích a jehož vznik se datuje do roku 1976.

MVS je křesťanská dobrovolnická organizace bez rozdílu vyznání a je registrována jako zapsaný spolek. Zákonnou zodpovědnost za organizaci nese tříčlenná rada a všechnu práci provádí dobrovolníci, kteří jsou rozděleni do regionálních týmů, vedených vedoucími skupin.

Prison Fellowship International zřizuje po celém světě službu pro odsouzené, propuštěné, jejich rodiny, pro oběti zločinů. Také vězeňský personál a ostatní ve vězeňství angažované osoby jsou součástí této vize.

Z celé Bible jasně vyplývá, že učení Ježíše Krista není zaměřeno na pyšné a mocné a že církev není elitní náboženský klub, v němž je účast umožněna jen duchovně zdravým. Logo PFI, nalomená třtina (Izajáš 42,3), je navrženo, aby nám připomínalo, že naše služba je pro ty, kdo byli nalomeni: vězni, bývalí vězni a jejich rodiny, jejichž životy byly pokaženy a poškozeny, téměř zlomeny. Ježíš Kristus, v jehož jménu vedeme tuto službu, přišel, aby obvázal rány zkroušených srdcem, vyhlásil zajatcům svobodu a vězňům propuštění.“ (Izajáš. 61,1).


Proklamace cílů

Podporovat a propojovat práci věznic a dobrovolníků při uspokojování potřeb vězňů, bývalých vězňů a jejich rodin pomocí:

  1. modlitby
  2. péče o vězně, oběti, bývalé vězně a jejich rodiny
  3. mobilizace církví, aby přijímaly bývalé vězně a zapojovaly se do pomoci ve všech oblastech pomoc v oblasti vězeňství
  4. prosazování křesťanských zásad v justici
  5. dopisování a posílání nárokových balíčků
  6. vánoční program Andělský strom, dárky dětem odsouzených rodičů
  7. Klub 2 Ryby:  pro propuštěné a jejich přátele a rodiny
  8. Klub Studna: pro oběti trestných činů:
  9. projekt „Příprava na propuštění a následná péče na svobodě“
  10. Bible a křesťanská literatura do věznic
  11. sbírky hygienických potřeb pro ženské věznice
  12. spolupráce s vedeními věznic na programu pro snížení recidiv: „Příprava na propuštění a následná péče na svobodě“ (Věznice Světlá n/Sázavou, Jiřice, Pankrác)
  13. program evropské unie Building Bridges- restorativní justice
  14. mentoring propuštěných na svobodě
  15. hledání ubytování a práce pro sociálně slabé propuštěné
  16. zaměření práce na celou rodinu odsouzených a propuštěných
  17. koncerty uvnitř věznic os osobními svědectvími úspěšných bývalých vězňů
  18. každoroční Koncert s rozhovory na téma vězeňství s názvem „5 Tváří Zdi“(Oběť, pachatel, propuštěný, rodina, justice)

 

Náboženská tolerance

Žalm 133 „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně.“

Členové  MVS pocházejí z různých sociálních, církevních a politických prostředí.

Výzvou je „milovat se navzájem, stejně jako On miloval nás.“ Láska znamená přijetí, nikoliv touhu ovládat nebo měnit toho druhého, aby odpovídal naším představám nebo postojům.

Jak se dívat na rozdíly v doktríně? Nežádáme od dobrovolníků, aby měnili své názory, ale aby hledali to, co je společné. Všichni pocházíme z různých církví a může se stát, že nebudeme rozumět některým způsobům konání bohoslužby, nebo s nimi nebudeme souhlasit. Neměli bychom kritizovat nebo ignorovat ostatní jenom proto, že pocházejí z jiného církevního prostředí. Nepožadujeme od dobrovolníků, aby přijímali to, čemu věří ostatní, nebo aby se zapojovali do pokusů „obrátit’“ je na váš způsob myšlení. Mezinárodní vězeňské společenství nepotřebuje naklonované dobrovolníky. Každý z nás je jiný a musíme se naučit s laskavosti akceptovat odlišnost druhých. Mohou se vést diskuse a vysvětlování, týkající se odlišných tradic a náboženských praktik. Ty by neměly být agresivní nebo nepřátelská kázání na dané téma.

Důvod pro to je dvojí. První je, že se nepřítel Boha pokouší zničit církev pomocí rozdělení a rozkolu. My reprezentujeme církev ve vězení. Myslete na to, jaké poselství se dává lidem, kteří ještě plně nechápou podstatu křesťanství, když se setkávají s členy, kteří se nazývají křesťany a přitom se hašteří o způsob uctívání Boha nebo o jinou méně významnou otázku! Za druhé, ve vězeních jsme na základě pozvání ze strany vedení věznic nebo kaplanů. Pokud naše skupinky v nich zanechají pocit, že vyvolávají sektářské sváry nebo zpochybňují jejich vlastní tradice, zruší svoje pozvání. Z jejich hlediska se nejedná jen o zneužití poskytnutého privilegia, ale také to přináší naprosté zmatení duchovně zranitelným vězňům.

Neseme břemeno toho, že mnoho odsouzených je přímo ovocem rozdělených a polarizovaných společenství. V Kor. 1,10 sv. Pavel píše „abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“ Abychom mohli být nástrojem pro nápravu zranění, bolestí a ztráty důvěry, musíme být jednotní a nalézt způsob, jak se modlit a pracovat společně, abychom odsouzeným pomohli. Podstatné je, že pokud nejste schopni s velkorysostí přijmout mezidenominační charakter služby Mezinárodního vězeňského společenství, potom tato práce asi není pro vás vhodná.

Jako křesťané, pocházející z různých prostředí, potřebujeme nalézt společnou řeč, širokou křesťanskou základnu. Širokou křesťanskou základnou je pro Mezinárodní vězeňské společenství Apoštolské vyznání. Toto je základ našeho Vyznání víry.

 

Jak mohu dále pomáhat?

V této oblasti je mnoho potřeb. Každý máme specifické nadání, kterým můžeme druhým pomoci.

 

Dobrovolník

Motivace hraje klíčovou roli v efektivnosti dobrovolníka.

 

ON NEBO ONA BY MĚL NEBO MĚLA

  • být odvážný /-á, když čelí obtížným problémům
  • být zralým a oddaným křesťanem
  • záviset na modlitbě
  • být zdravou osobností se sociálními rysy
  • mít pozitivní přístup
    • nebránit se přijmout kritiku ze strany lidí jak uvnitř, tak vně vězení
    • být týmovým pracovníkem
    • mít smysl pro humor
    • radit se s druhými a stále se učit
    • nevyvyšovat se
    • být pracovitý a plnit slíbené úkoly
    • být štědrým dárcem
    • mít dobrou schopnost komunikace
    • umět přiznat chybu
    • umět se omluvit

DOBRÝ DOBROVOLNÍK BY NEMĚL

  • být zde pro své vlastní potřeby
  • postrádat citlivost
  • neuznávat autority
  • zabývat se drby a pomluvami
  • zabývat se nadměrně sám sebou
  • být zlostná, náladová nebo hádavá osobnost
  • být depresivní nebo negativistický
  • být naivní nebo snadno vyveditelný z míry
  • být dogmatický
  • být sobecký

Stručně řečeno, nepřicházíme do vězení ospravedlnit svou církev nebo pro sebe, ale protože nám to přikazuje Ježíš. Jestliže sem přicházíte s nějakou jinou motivací, vystavujete se sami frustraci.

KONTAKT a přátelství s odsouzenými je poměrně drahou záležitostí. Odsouzení většinou potřebují nejen přátelství, ale i hmotnou pomoc. Nemůžeme o křesťanství jen mluvit, ale musíme je i praktikovat. Musíme umět dávat. Proto je téměř vždy nutné, aby kolem dobrovolníka byli další, kdo pomáhají finančně s korespondenčními potřebami (např. v každém dopise posíláme vězni i známku na zpáteční dopis), s nárokovými balíčky, o které odsouzený požádá. V případě nejistoty, zda je jeho žádost oprávněná, a není jen zkoušením, kam až je možné v žádostech zajít, doporučujeme kontaktovat MVS nebo i přímo věznici- sociální pracovnice, nebo vychovatele, kteří v daném případě poradí a sdělí, kdo opravdu věci potřebuje. Co lze a co nelze zasílat, jak často a další otázky objasní školení dobrovolníka.

 

Náboženská tolerance

 

Žalm 133 „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně.“

Členové MVS pocházejí z různých sociálních, církevních a politických prostředí.

Výzvou je „milovat se navzájem, stejně jako On miloval nás.“ Láska znamená přijetí, nikoliv touhu ovládat nebo měnit toho druhého, aby odpovídal naším představám nebo postojům.

Jak se dívat na rozdíly v doktríně? Nežádáme od dobrovolníků, aby měnili své názory, ale aby hledali to, co je společné. Všichni pocházíme z různých církví a může se stát, že nebudeme rozumět některým způsobům konání bohoslužby, nebo s nimi nebudeme souhlasit. Neměli bychom kritizovat nebo ignorovat ostatní jenom proto, že pocházejí z jiného církevního prostředí. Nepožadujeme od dobrovolníků, aby přijímali to, čemu věří ostatní, nebo aby se zapojovali do pokusů „obrátit’“ je na váš způsob myšlení. Mezinárodní vězeňské společenství nepotřebuje naklonované dobrovolníky. Každý z nás je jiný a musíme se naučit s laskavosti akceptovat odlišnost druhých. Mohou se vést diskuse a vysvětlování, týkající se odlišných tradic
a náboženských praktik. Ty by neměly být agresivní nebo nepřátelská kázání na dané téma.

Důvod pro to je dvojí. První je, že se nepřítel Boha pokouší zničit církev pomocí rozdělení
a rozkolu. My reprezentujeme církev ve vězení. Myslete na to, jaké poselství se dává lidem, kteří ještě plně nechápou podstatu křesťanství, když se setkávají s členy, kteří se nazývají křesťany
a přitom se hašteří o způsob uctívání Boha nebo o jinou méně významnou otázku! Za druhé, ve vězeních jsme na základě pozvání ze strany vedení věznic nebo kaplanů. Pokud naše skupinky v nich zanechají pocit, že vyvolávají sektářské sváry nebo zpochybňují jejich vlastní tradice, zruší svoje pozvání. Z jejich hlediska se nejedná jen o zneužití poskytnutého privilegia, ale také to přináší naprosté zmatení duchovně zranitelným vězňům.

Neseme břemeno toho, že mnoho odsouzených je přímo ovocem rozdělených a polarizovaných společenství. V Kor. 1,10 sv. Pavel píše „abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“ Abychom mohli být nástrojem pro nápravu zranění, bolestí a ztráty důvěry, musíme být jednotní a nalézt způsob, jak se modlit
a pracovat společně, abychom odsouzeným pomohli. Podstatné je, že pokud nejste schopni
s velkorysostí přijmout mezidenominační charakter služby Mezinárodního vězeňského společenství, potom tato práce asi není pro vás vhodná.

Jako křesťané, pocházející z různých prostředí, potřebujeme nalézt společnou řeč, širokou křesťanskou základnu.

 

Kaplani vězeňské služby

Vězeňští kaplani mají široký rozsah odpovědnosti. Jejich úkolem je vykonávat pastorační, kazatelské povinnosti a sloužit bohoslužby. Mají odpovědnost rovněž vůči těm ve vězení, kteří mají jinou víru nebo jsou nevěřící.

Vězeňským kaplanům musí být prokazována úcta, která jejich úřadu náleží.

Máme také povinnost se za kaplany pravidelně modlit.

Podívejte se na oddíl v tomto manuálu, kde je seznam vězeňských kaplanů a rozhodněte se, jestli se budete modlit za všechny kaplany, nebo za kaplany, kteří pracují ve vaší blízkosti. Oceňte jejich práci při vhodné příležitosti, pozvěte je do svého společenství a učte se z jejich zkušeností.

Je důležité, aby ti, kteří reprezentují Mezinárodní vězeňské společenství, se při pobytu ve vězení chovali náležitým způsobem a kaplanům nabízeli svou pomoc. Rovněž je důležité, aby bylo zaručeno, že naše chování nebo postoje v našem soukromém životě nepoškozují pověst Mezinárodního vězeňského společenství. Mezidenominační přístup MVS musí být dobrovolníky dodržován.

 

Vězeňské týmy- v programech „Příprava na propuštění a následná péče na svobodě“.

Vězeňské týmy přicházejí do vězení a budují tam vztahy s vězni pomocí odborných programů MVS a i osobním přístupem a příkladem. Při setkání vytváří příjemnou a povzbuzující harmonickou atmosféru, v níž se mohou vězni setkávat a cítit dobře, bezpečně a podílet se na zdravé skupinové dynamice.

Skupiny musí mít jasné cíle a poslání, vytyčené Mezinárodním vězeňským společenstvím a podílet se na programech, které jsou pro danou oblast výkonu trestu nejvhodnější. Vedoucí skupiny musí být vybrán z jejích členů tak, aby zajišťoval tyto cíle a vedl setkání. Vedoucí nebo určený člen skupiny by měl působit také jako zástupce skupiny pro jednání s vedením věznice.

Dynamika skupinky ve vězení představuje velkou výzvu. Pro její lepší zvládnutí by se měly v zájmu kontinuity setkávat skupiny pravidelně. Skupiny by se měly setkávat také mimo věznici a diskutovat o skutečnostech, kterým čelí při plnění potřeb vězňů, kteří na jejich setkání přicházejí, a chystat se pečlivě na další návštěvy. Skupiny by měly usilovat o stále lepší, efektivnější a dynamičtější způsoby činnosti ve vězení. Program jejich setkání by měl odrážet potřeby zúčastněných a brát v úvahu okolní prostředí účastníků setkání (dlouhodobé vs. krátkodobé tresty odnětí svobody, druh pachatele apod.), aby co nejlépe odpovídal požadavkům jejich situace.

Protože vězení i skupiny vězňů jsou rozdílné, neexistuje žádný „jediný“ způsob, jak by měla skupina fungovat. Každá si musí najít vlastní způsob, který nejlépe vyhovuje dané situaci.

Nicméně existují některé zásady, které je třeba udržet, aby byla činnost vaší skupiny efektivní a úspěšná:

Snažte se najít čas, který vězňům umožní přijít. Naplánovat si setkání na dobu výměny personálu nebo na čas vzdělávání a podobně může způsobit potíže. Těm lze předcházet dobrými pracovními vztahy s vedeními věznic. Berte především v úvahu možnosti věznice, ne své vlastní časové plány.

Pravidelně se setkávejte s členy týmu a diskutujte s nimi o úspěších i o vzniklých problémech.

Vždy dbejte na to, aby členové skupin přicházeli a odcházeli společně. Do věznice je třeba přicházet s velkým časovým předstihem, protože kontroly při vstupu zaberou dlouhou dobu.

Rozdělte povinnosti. Členové týmu se začnou nudit a ztrácet zájem, jestliže nebudou pověřováni úkoly a nebudou se zúčastňovat práce. Střídejte se při mluvení, přípravě čaje, zpívání, atd.

Domluvte se s vedením konkrétní věznice ohledně identifikace.

Přivítejte a představte nové členy týmu a vězně, kdykoliv je to možné. Noví členové týmu se musí stát akreditovaným dobrovolníkem a co nejdříve absolvovat školení. Před prvním vstupem do věznice musí znát dobře všechna pravidla pro vstup. MVS navíc dobrovolníka před vstupem žádá, aby se nejméně 6 měsíců za službu modlil, aby měl jistotu, že se jedná o Boží plán, nikoliv lidský. Během modliteb a přemýšlení je dobré začít s dopisováním.

Využijte každé příležitosti poděkovat personálu a kaplanům za jejich čas a poskytnutou pomoc. Poděkujte i odsouzeným, že jste s nimi mohli být a učit se i z jejich zkušeností.

Co dělat (ANO) a co nedělat (NE) ve vězení

ANO

  • buďte důvěryhodní, když se vám někdo svěřuje
  • buďte dobrým posluchačem
  • snažte se najít způsob, jak povzbudit a dát naději
  • ke každému buďte laskaví a zdvořilí
  • buďte přirození, tzn. takoví, jací běžně jste, jak cítíte, že je pravdivé jednat a poctivě

reagovat, zde se nemusíte přizpůsobit nějaké svěřené roli, například pomocníka, mentora,

anebo posuzovatele

  • informujte vedení věznice, pokud jste bývalý vězeň. Mezinárodní vězeňské společenství

má pravidlo, že byste měl být nejméně pět let po propuštění. Některá vězení mohou mít svá

vlastní pravidla, přesahující tuto dobu.

  • snažte se vybudovat si dobré vztahy se všemi zaměstnanci a pomáhejte jim v jejich práci,
    i oni potřebují povzbuzení, jejich služba je velmi těžká, doceňte je

NE

  • nedávejte sliby, které nemůžete dodržet
    • neucházejte se o práci ve vězení, pokud jste mladší, než je požadovaný věk. Mezinárodní vězeňské společenství vyžaduje, že vám musí být nejméně 18 let
    • neptejte se, proč konkrétní osoba je nebo byla ve vězení.
      • nebuďte „mentorský”
  • nekritizujte personál, kaplany, nekritizujte své kolegy a spolupracovníky, pokud s něčím nesouhlasíte, sdělte to na nejbližší schůzce
  • nepředstírejte, že znáte všechny odpovědi a nenabízejte falešnou naději
  • nepodléhejte sebeuspokojení, pamatujte, že familiárnost plodí pohrdání

Návštěvy ve vězení

Navštěvování vězňů je důležitá část práce Mezinárodního vězeňského společenství, a ačkoliv na individuální návštěvy nejsou kladeny žádné kvalifikační požadavky, ukazuje se, že užitečná je schopnost komunikace a pevně věřící osobnost. Osoby, které se potýkají se svými vlastními problémy, by se měly vyhýbat této oblasti, dokud nemají vše vyřešené.

Musíme si být naprosto jisti svým vlastním přesvědčením o nutnosti odpuštění vůči všem lidem. Pokud je třeba s vězněm, kterého navštěvujeme, hovořit o smíření, je naprosto nezbytné tak učinit ve vlastním životě.

Naučte se naslouchat, i když může dojít na témata, se kterými nesouhlasíte. Neduste je svými vlastními názory. Dejte ostatním čas, aby se otevřeli; možná mají spoustu nahromaděných frustrací a působí jim bolest je odhalit.

Vyvarujte se vyvolávání dojmu duchovní nebo intelektuální převahy, který brání vězňům navázat s vámi vztah a otevřít se vám. Buďte upřímní při jednání s vězněm, avšak nebuďte naivní. Je důležité zůstat sám sebou, protože vězni žijí ve světě klamu a falše a jsou přirozeně velmi vnímaví vůči přetvářce. Nepředstíranou vřelostí a přátelstvím můžete získat vězňovu důvěru bez ohledu na prostředí, z kterého pocházíte.

Pro vězně je velkým zklamáním, když se nedostavíte na očekávanou návštěvu. Vždy dbejte na to, abyste ho včas informovali, pokud nemůžete přijít. Můžete zatelefonovat vychovateli nebo sociálnímu pracovníkovi a požádat je, aby předali zprávu.

Budování vztahů

Budete-li vězně navštěvovat, po určité době zjistíte, že váš vztah může spadat do celé řady kategorií. Ty mohou zahrnovat:

  • Přátelství
  • Duševní povzbuzení
  • Poradenství

Mít vztahy s vězněm ve všech těchto oblastech může být obtížné. Například někomu, kdo je vynikající v budování dobrých přátelských vztahů, může připadat úkol pastorační péče nad jeho schopnosti. Proto je velmi důležité, abychom znali a akceptovali svá omezení a naučili se hovořit s ostatními členy Mezinárodního vězeňského společenství o potřebách vězňů, abychom jim mohli lépe sloužit.

Vždy je třeba najít své poslání a svůj úkol, který na Vás někde čeká. Jednomu vyjde to, druhému ono. Každý se může uplatnit.

Bezpečnostní opatření

A. VŠEOBECNĚ

Mezinárodní vězeňské společenství si váží svých dobrovolníků a je naší snahou, aby mohli všichni vykonávat službu za bezpečných podmínek. Aby se mohli soustředit na svou práci bez obav, bez úzkosti, bez rizika, aby byli v bezpečí a jistotě. Aby to bylo zajištěno, musí být dobrovolníci informováni o bezpečnostních opatřeních ve vězeních a o možnostech vlastní ochrany.

 

BEZPEČNOST VE VĚZENÍ

Všechna vězení mají pravidla a předpisy, zajišťující hladké fungování tohoto zařízení. Tato pravidla a předpisy existují pro bezpečí návštěvníků, aby měli pocit jistoty v prostředí, které se jim může zdát nepřátelské.

V nepravděpodobném případě, že dojde k incidentu, může být vězeňský personál na místě během několika minut. Reakce je mnohem rychlejší, než ta, která může být přivolána do vašeho domu.

 

PRAVIDLA VE VĚZENÍ

Všichni, kdo přicházejí do vězení, podléhají vězeňským pravidlům. U vchodu do každého vězení je upozornění, týkající se nezákonného přinášení předmětů do vězení a jejich odnášení
z vězení. Přečtěte si ho, prosím. Nedodržení tohoto upozornění by mohlo mít za následek pokutu, vypovězení a možná i uvěznění.

 

BĚŽNÁ DENNÍ PRAXE VE VĚZENÍ

Ve vězení jsou určeny časy pro všechny denní aktivity. Každá mimořádná událost nebo překročení času, přiděleného pro určitou aktivitu, je vážná událost a může narušit veškeré aktivity celého dne. Je nezbytně nutné, abychom končili naše setkání včas, abychom nerušili denní plán
a abychom nekomplikovali práci personálu nebo nezapříčinili zrušení jiných aktivit. Účel vězeňských pravidel a předpisů není v tom, aby nás omezovaly, ale aby upravovaly chod vězení. A také, aby chránily lidi, přicházející do vězení, což zahrnuje i nás.

 

BEZPEČNOSTNÍ SMĚRNICE:

Kromě vězeňských pravidel ANO a NE, která byla uvedena výše, dbejte na následující body:

    • Dávejte si pozor na psychologické hry. Mnozí vězni vás mohou považovat za snadný cíl.
    • Nerozdávejte svou adresu nebo telefonní číslo.
    • Zdržujte se u své skupiny.
      • Předem projednejte otázku bezpečnosti s personálem a dodržujte tato ujednání. Neodmítejte uposlechnout cokoliv, co vám personál nebo kaplani nařídí učinit.
      • Neberte nic do vězení nebo z vězení (dárky, dopisy, vzkazy).
    • Nemačkejte žádná tlačítka ani žádné zvonky.
    • Nevstupujte do obchodních transakcí s vězni.
      • Nezapomeňte vzít s sebou platný OP nebo pas u cizince.
      • Buďte dobře připraveni na to, co udělat v případě bezpečnostního rizika. Je třeba vědět, jak přivolat vězeňské pracovníky apod.
        • Předem vyjasněte s personálem možnost vzít s sebou předměty, jako jsou hudební nástroje, knihy, potraviny.
        • Nenoste s sebou příliš mnoho osobních věcí nebo je nenechávejte bez dozoru. Šikovnost vězňů je ohromující.
        • Neprotahujte své uvítání a nekomplikujte práci vězeňským pracovníkům tím, že překračujete čas.
        • Dodržujte důvěrnost informací, avšak předejte vedení věznice jakékoli obavy týkající se narušení bezpečnosti nebo sklonu k sebevraždě.

 

B. POZNÁMKY K ŽENÁM

Mnoho mužů ve vězení je uvězněno po řadu let. Během této doby mají v nejlepším případě omezený kontakt se ženami. Ve skutečnosti mohlo jejich uvěznění přispět ke ztrátě manželky nebo přítelkyně a ztížilo vztahy s rodinnými příslušníky ženského pohlaví. Zcela zjevně mají, stejně jako ostatní muži, velkou potřebu mít ve svých životech silné křesťanské ženy, které by jim poskytovaly pozitivní příklad. Nicméně není pro tyto muže v jejich osamělosti a izolaci žádný problém si špatně vyložit dobře míněnou péči a pozornost a dát jim romantický obsah. Naše vězeňské skupiny musí věnovat zvláštní péči a pozornost ochraně dobrovolnic.

Je smutné, že žijeme v takovém světě, ale ženy musí být velmi opatrné v tom, jak se prezentují navenek, a v přítomnosti vězňů se chovat tak, aby nevzbuzovaly nežádoucí pozornost.

Buďte opatrné při fyzických kontaktech.

  • Ženy pohybující se ve vězení by vždy měly mít mužský doprovod.
  • Buďte připraveny zvládat flirtování nebo milostné návrhy.
  • Nedávejte svou adresu ani telefonní číslo.
  • Nezůstávejte o samotě s vězni mužského pohlaví.
  • Ujistěte se, že vaše vlastní pohnutky jsou upřímné.
  • Uvědomte si jasné rozdíly mezi přátelstvím a vztahem.

 

Návštěva rodin vězňů

Existuje mnoho rodin, které mají příbuzného ve vězení. Ve většině případů se tyto rodiny ze strany křesťanů cítí opomíjeny a vyloučeny a nejsou nikdy navštěvovány. Na základě příkazu Jakuba 1, 27: „pamatujte na vdovy a sirotky v jejich soužení“, dobrovolníci neprovádějí jen službu pro rodiny vězňů, ale mají jedinečnou příležitost spřátelit se s bývalými vězni po jejich propuštění. Také můžete povzbuzovat ty, kteří našli Ježíše svou osobní cestou, pomáhat jim, aby se stali součástí církve.

 

ANO a NE

  • Nenavštěvujte rodinu vězně mimo vězení bez upozornění a jejich předchozího souhlasu. Nikdy je nenavštěvujte z pouhé zvědavosti. Je možné pomoci vězni a jeho rodině posílit jejich vztah, ale musí to být učiněné otevřeně, na základě intenzivní spolupráce všech, kteří jsou v tom angažovaní.
  • Úkol navštěvovat ženy je lepší svěřit dobrovolnicím – ženám, protože návštěva dobrovolníka – muže u ženy, jejíž manžel je ve vězení, jí může přinést ještě větší problémy, než které již má, a také vězeň bude cítit větší jistotu, když jeho manželku navštíví žena.
  • Buďte pozorný posluchač. Mnozí dobrovolníci si zbytečně dělají starosti s tím, o čem hovořit, zejména při první návštěvě. Co je nejdůležitější, je být dobrý posluchač. Mnoho manželek a matek touží po soucitných křesťanech, kteří by vyslechli jejich problémy.
  • Vybudujte si přátelský vztah a důvěru s manželkou a matkou. Jejich důvěra byla v minulosti často zklamána, proto na nich nevyzvídejte a nebuďte všeteční. Až si zvyknou vám důvěřovat, samy se vám svěří. Všechny záležitosti, se kterými se vám svěří, považujte za důvěrné a nikdy neopakujte pověsti o domnělých problémech.
  • Pomáhejte jim v praktických záležitostech, například při mytí nádobí, ukládání dětí ke spánku, úklidu, hlídání dětí, když jsou rodinní příslušníci na návštěvě vězně. Projevte své svědectví před rodinou spíše skutky než slovy.
  • U dětí se často objevují problémy s emocemi a chováním v důsledku pocitů méněcennosti
    a osamocenosti, protože rodič si odpykává trest ve vězení. Dobrovolník může těmto dětem pomoci tím, že je pozve do církve a postará se, aby zapojily do aktivit dětí a mládeže.
  • Bez kázání nebo nadměrného kritizování pozvěte rodinu k návštěvě církve a postarejte se, aby její příslušníci byli hezky uvítáni a aby se tam cítili doma. Někteří již církev navštívili a byli ignorováni. Setkávají se s odmítáním každodenně a nepotřebují navštěvovat ještě další místo, kde by to museli znovu zažít.

 

Písemná komunikace

Psaní dopisů je možnost, jak být ve styku s vězni, pro ty, kdo nebydlí v blízkosti vězení nebo se nemohou účastnit práce vězeňských skupin. Vést korespondenci jako dobrovolník Mezinárodního vězeňského společenství vyžaduje, abychom měli doporučení své církve, protože ne každý se pro tuto činnost hodí. Obzvláštní pozornost musí být věnována mladým ženám, svobodným nebo vdaným, které si píší s vězni – muži. Mnoho z toho, co bylo uvedeno výše v odstavci „Poznámky k ženám“ platí i zde.

Korespondence s vězni je odlišná od jiných druhů psaní dopisů. Dopisy, které vězni dostávají
a píšou, čte cenzor a často se může stát, že píšete někomu, koho osobně neznáte. Mějte na paměti, že pokud se snažíte upravit předpisy, jak se vám to hodí, může tím být mnoho jiných lidí poškozeno. Výhody a možnosti Mezinárodního vězeňského společenství by mohly být ohroženy a komunikace by mohla být v neprospěch vězňů výrazně omezena.

Skutečnost, že chcete psát vězni, nemusí nutně znamenat, že dopis od vás bude přijat ochotně
a že bude účinný. Nicméně to neznamená, že neexistuje někdo, kdo by dopis od vás potřeboval. Představte si pocity vězně, který je den po dni svědkem, jak ostatní dostávají dopisy od rodiny
a přátel, avšak on nikdy neslyší vyvolávat své jméno. Ti potřebují dopis od vás. Myslete na vězně, který ve vězení nalezl ve svém životě Krista, a potřebuje povzbuzení, aby dokázal zabránit, že jeho nová víra bude zadušena trním a býlím vězení. Váš dopis by ho mohl podstatným způsobem „pozvednout“. Spřátelení s vězni je jedna z důležitých funkcí Mezinárodního vězeňského společenství. Tam, kde vězni sdílejí cely s ostatními a jeden z nich je v přátelském vztahu s někým „zvenku“, nastane často případ, že některý další vězeň si bude přát sdílet kontakt a požádá, aby mu/jí psali. Vaše dopisy mohou pomoci šířit službu Mezinárodního vězeňského společenství.

Abyste zvládali toto téma s taktem a péčí, měly by být dodržovány následující pokyny.

  • Pokud vězeň píše vám, není žádný problém mu odpovídat. Avšak když budete chtít psát jako první, je možné, že se to může dotýkat různých vězeňských předpisů, které musí být dodržovány.
  • Rozhodně by nebylo moudré odhalit svou adresu. Ne všichni odsouzení mají upřímné pohnutky a vás by později mohl překvapit „nevítaný“ návštěvník, nikoliv nutně vězeň, s kterým si píšete. Pokud možno používejte adresu Mezinárodního vězeňského společenství
    a pošta vám pak bude přeposílána. Pokud máte nějaké obavy, prosím, zeptejte se nás.
  • Pište pravidelně – věnujte se psaní dopisů každé 2 týdny. Z hlediska vězně je pravidelnost stejně důležitá jako obsah dopisu.
  • Nepište krátké poznámky. Věnujte psaní dopisů dostatečný čas.
  • Snažte se napsat zajímavý dopis.
  • Buďte sami sebou, upřímnost je velmi důležitá. Podělte se o zprávy z vaší rodiny, z vašeho života, ale přitom zůstaňte v anonymitě.
  • Zpočátku se vyhýbejte otázkám na osobní záležitosti odsouzeného (důvod trestu, rodinný život).
  • Nepokládejte množství otázek o životě ve vězení. Váš dopis by měl vězni umožnit zažít určitou úlevu od jeho okolí.
  • Dejte přátelství šanci, aby narůstalo. Věřte, že se věci budou vyvíjet k lepšímu a budete mít možnost být v kontaktu s tímto vězněm po delší dobu.
  • Nepokládejte otázky, týkající se jiných vězňů nebo personálu. Důvodem je především bezpečnostní hledisko.
  • Navzdory své touze sdílet evangelium nepokoušejte se ve svých dopisech „kázat“, to staví lidi často do defenzívy. Musíme budovat toto přátelství a důvěřovat Bohu, že nám poskytne vhodnou příležitost.
  • Nevměšujte se do vězňových právních záležitostí. Naším úkolem zde není zaujímat místo jejich právního zástupce, ale poskytovat jim povzbuzení.
  • S výjimkou určitých okolností (např. starší dámy dopisující si s mladými provinilci) by neměly ženy vstupovat do pravidelné korespondence s mužskými vězni. Jakékoli problémy v této oblasti by měly být oznámeny pracovníkům Mezinárodního vězeňského společenství.
  • Pro některé vězně je obtížné se ve svých dopisech vyjádřit. Abyste jim za těchto okolností pomohli, pokuste se rozeznat a pojmenovat jejich nevyslovené otázky a potřeby. Dobrá schopnost rozeznávat je klíč k účinné korespondenci.
  • Některé věci, o které jste žádáni, nemůžete udělat, například máte sloužit jako prostředník pro převod peněz nebo předání zpráv lidem mimo vězení. Vyvarujte se pocitů viny a odsouzenému napište, že toto nebudete dělat. Kontaktujte zároveň ihned pracovníka Mezinárodního vězeňského společenství a proberte to s ním.

 

Církev a bývalý vězeň

Nedílnou součástí církevního života je uctívání, společenství a vyučování a neexistuje nikdo, kdo toto ve svém životě nepotřebuje jako pomoc na své cestě. Mnoho propuštěných touží po přijetí do místní církve nebo alespoň do společnosti jednotlivých křesťanů (vysvětlení dále). Potřebují společenství nejen pro svůj křesťanský růst, ale mají také potřebu rozvíjet svůj nový život a najít skupinu nových přátel, aby neupadli do starých zvyků z minulosti.

Jakkoli jsou modlitby, účast a podpora „uvnitř“ vězení důležité, samy o sobě jsou marné bez církve „venku“, která se podílí na uspokojování potřeb bývalých vězňů a pomáhá jim, aby se cítili jako přijímaní a vítaní v místní křesťanské komunitě.

Uvedené rady by měly sloužit jen jako návod, protože řadu věcí se lze naučit jen tím, že je člověk začne dělat. Co je třeba udělat pro každou osobu a co může udělat každá církev, je různé. Někdy může být nutná pomoc odborníka, zejména v případě překonávání minulých problémů s perverzitou, závislostí nebo psychickými problémy.

POMOC bývalým vězňům v přizpůsobení se životu na svobodě formou podpory a dodávání odvahy při hledání ubytování a zaměstnání.

Cítíme, že péče o vězně a jejich rodiny by neměla být ponechána na malém počtu zúčastněných, ale měla by být nedílnou součástí Ježíšova poslání. Za službu těm, kdo jsou ve vězení, nese zodpovědnost celá církev. Při kontaktu s odsouzenými, nabízí MVS církvím odborná školení. Osvědčuje se, aby každý odsouzený měl minimálně dva tzv.mentory (vyškolené dobrovolníky), kteří s ním prožívají první dobu po propuštění, nebo jsou v kontaktu už před propuštěním
a dojíždí za ním napřed do věznice. Čím je mentorů více, tím lépe, protože se tak minimalizuje možnost manipulace ze strany propuštěného, který je z vězení často navyklý jednat účelově. Není nutné propuštěné nadměrně podezírat, ale také je dobré, aby nevzniklo nezdravé pouto mezi bývalým vězněm a dobrovolníkem. Pokud o propuštěného pečuje skupina věřících, je situace ideální a vznikají zdravé vazby.

Propuštěného, který touží po pěkných nových přátelstvích, ale bojí se vstoupit do křesťanského prostředí, které je mu cizí a nechce třeba navštěvovat pravidelná nedělní shromáždění, nenutíme! Přátelství se může utužovat a naše víra přenášet i v cukrárně nebo na lavičce. Komunita se za ně může modlit a pomáhat na základě zpráv mentorů, kteří jsou v kontaktu s propuštěným a znají jeho potřeby. Je možné pořádat společné výlety, obědy a podobné akce. Vždy se za propuštěného modlete a svou víru neskrývejte. Druhému ale ponechte svobodu, kterou i my máme.

Nenuťte druhé, aby za každou cenu byli součástí komunity, dokud sami nebudou chtít. Nové prostředí je pro mnohé propuštěné natolik „svaté“, že se tam necítí dobře. Nerozumí někdy,
o čem se mluví, nebo jim je cizí náš křesťanský slang, který nikdy předtím neslyšeli, naše oblečení, způsoby, vztahy a komunikace, kterou pozoruje. Propuštěný se musí napřed „uzdravit“ ze svých bývalých zkušeností a začít věřícím věřit, že ho mají rádi takového, jaký je. Teprve pak je připravený stát se součástí společenství. Může to být dlouhý proces, nebo nikdy nekončící proces, ale ani s námi Bůh nikdy nekončí.

Církev má jedinečnou šanci začít v praxi uplatňovat lásku agapé, tedy bezpodmínečnou lásku, která se nedá odradit a stále bude jednat v zájmu druhého. Propuštěnému budeme pravdivě říkat, co dělá špatně a co dobře, ale volba dalších kroků bude vždy jen na něm a my ho budeme milovat, ať bude dělat kroky dobré, nebo špatné. Pomoc, která vypadá jen tak, jak my si představujeme, ale druhého svazuje, už není pomocí agapé.

Od propuštěného se nedáme ničím vydírat. Křesťanství neznamená naivitu. Jednáme vždy v pravdě.

ANO pokuste se zjistit, zda ve vaší církvi existuje skupina lidí, mající na starosti uvítání vězňů z vašeho regionu po jejich propuštění

ANO uvědomte si, že když s bývalým vězněm naváže přátelství ne jednotlivec, ale skupina lidí, ulehčuje to zátěž a zabraňuje přetížení jedné osoby a bývalého vězně to chrání před vznikem přílišné závislosti na této osobě

ANO berte v úvahu jeho minulé slabosti a kde je to možné, mu pomáhejte, aby znovu neklopýtl tím, že ho budete chránit před pokušením. Vězení je do značné míry chrání před jejich pokušeními, avšak staré zvyky je těžké zlomit. Zpočátku ho ochraňujte jako slabšího bratra.

ANO pomozte propuštěným, aby se cítili vítáni jako součást rodiny Boží

ANO postarejte se, aby byl někdo informován o jejich minulosti a mohl jim poradit, když to bude nutné a vhodné

ANO buďte si vědomi podmínek podmínečného propuštění a jejich detailů a pomáhejte jim s jejich dodržováním

ANO pomozte jim, aby se cítili i užiteční. V církvi má každý svou roli.

ANO v případě nutnosti buďte pevní a neústupní. Dodržování pravidel je správná věc. Zodpovědnost a náprava jsou součástí procesu učení. Dávejte si pozor, aby s vámi nebylo manipulováno.

ANO mějte na paměti, že vaše církevní praktiky a zvyky mohou být pro ně nové a nezvyklé, protože je pravděpodobné, že nepochází ze silně náboženského prostředí

ANO můžete vytvořit písemnou dohodu, co propuštěný od vás může a co nemůže čekat, aby měl stejné a dobře pochopené očekávání

NE nepřivádějte je do rozpaků tím, že budete hovořit o jejich minulosti

NE nechovejte se k nim blahosklonně nebo přehnaně ochranitelsky v porovnání s normálním životem. Místo toho se zaměřte na rozvíjení samostatnosti a zodpovědnosti, aby dokázali zvládat problémy, které před ně život staví.

NE zpočátku příliš neodhalujte jejich minulost, tzn., není třeba sdílet jejich svědectví veřejně. Jejich příběh bude mnohem silnější a skutečný, když jeho součástí bude období zřetelného růstu a stálosti.

NE nepůjčujte příliš peníze. Nejdříve se přesvědčte, že jsou informováni o všech dávkách sociální péče, které jsou k dispozici.

NE nebuďte šokováni minulými činy a osobním životem bývalého vězně

NE nepodporujte nerealistické naděje, týkající se práce a ubytování

 

Seznam českých věznic

Vazební věznice:

Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Litoměřice, Olomouc, Ostrava, Praha-Pankrác, Praha-Ruzyně, Teplice

Věznice:

Bělušice, Břeclav, Drahonice, Heřmanice, Horní Slavkov, Jiřice, Karviná, Kuřim, Kynšperk, Mírov, Nové Sedlo, Odolov, Opava, Oráčov, Ostrov, Pardubice, Plzeň, Příbram, Rapotice, Rýnovice, Stráž pod Ralskem, Světlá nad Sázavou, Valdice, Velké Přílepy, Vinařice, Všehrdy, Znojmo

 

Kontakt:

Mezinárodní vězeňské společenství, z.s. 

Balbínova 550/10

120 00 Praha 2 Vinohrady

Česká republika

info@prisonfellowship.cz

www.prisonfellowship.cz

www.restorative-justice.eu

tel: 00420/602 308 210

Gabriela Kabátová

Výkonná ředitelka

gabriela.kabatova@prisonfellowship.cz

tel: 00420/602 308 210

 

Kelly Prudek

Předsedkyně rady

kelly.prudek@prisonfellowship.cz

tel: 00420/737 379 979

Zinaida Nikiforova

Místopředsedkyně rady

nikiforova@seznam.cz

tel: 00420/731741830