Pokud se budeme ptát, kdo mě v životě nejvíce ovlivnil, je si třeba zároveň položit otázku, zda pozitivně či negativně.

Já mám ve svém životě pro mne velmi důležitou osobu, která právě zvládla obojí a jejíž ovlivnění mě provází dodnes. Má zesnulá babička Beatrice Marie Anna byla svým způsobem přežitek doby. I když se narodila až r.1919, vnímala samu sebe stále jako odkaz dob minulých, kdy šlechta bývala o mnoho víc než obyčejní lidé. Byla potomkem starého pruského rodu a tomu také odpovídaly její názory. I když se v Čechách 20.století již nijak nepoužívaly šlechtické tituly a predikáty, ona stále na tom svém trvala. Když se roku 42 provdala, bylo to sice o 2 stupně níže, ale jak tvrdila, stáří dědečkova rodu ten rozdíl vyrovnalo.

Právě její názory na primát šlechty, rodové tradice, rasovou čistotu, kterou zase podporoval její manžel a mnoho dalšího v jejím chování, mne ovlivnilo negativně. Její až arogantní nadřazenost se však vzhledem k její milé a přívětivé povaze vcelku nesetkávala s odporem a mnozí lidé si ji vysvětlovali spíše jako sílu osobnosti. A v tomto bodě se dostávám právě k negativnímu ovlivnění, které na mně zanechala. Již od dětství jsem na své okolí hleděl s despektem někoho, kdo je něco víc a svým vrstevníkům jsem to dokázal dát pocítit. Postupem času se to díky mé vysoké inteligenci ještě zhoršilo, byl jsem nad nimi svou krví, předky, rasou i intelektem. Bylo pro mne otázkou cti, být obklopen lidmi určenými k tomu mi sloužit, být mi poddáni, nechat se mnou ovládat…. Svým způsobem to ovlivnilo má studia střední a vysoké školy a výběr mého povolání, když jsem se v rámci rodinné tradice stal vojákem.

Ale bylo zde i to pozitivní ovlivnění, byla to právě ona, která mě přivedla k víře v Boha, v našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a nebyla to jen ta tradiční víra katolíka chodícího v neděli a na svátky na mši. Ona opravdu věřila svým srdcem a prožívala každou svou radost i starost v Božím obecenství. Chodila do kostela každý den, ale nebyla to „svíčková bába“, která se upnula ke kostelíčku, když už ji lidi opustili. Každou mši svatou prožívala až mysticky, nikdy jsem nepoznal člověka, který by tak hluboce prožíval zpřítomnění oběti při proměňování a věřím, že ona viděla skutečně přítomného Krista při pozdvihování. Ano, dala mi víru, ukázala mi, že i ta nejjednodušší věc, práce, cokoli děláme, lze dělat pro Pána, v jeho síle a pro naši spásu a přivedla mě do kostela. Ale byla to pro mne ještě dlouhá cesta, než jsem opravdu uvěřil.

Tak se pro mě má babička Boženka stala tím člověkem, který mne v životě nejvíce ovlivnil, a tak s sebou nesu její pozitivní i negativní odkaz. Ať odpočívá v pokoji a světlo věčné ať jí svítí.