Moje dospívání:

Moje dospívání – jak jsem se cítila: Jako dítě jsem se cítila skvěle, dokonce krásně. Byla jsem se svým dědečkem a projela kus světa. To vše trvalo do mých 13-ti let. Pak dědeček umřel a já prožívala nepopsatelný smutek. Byla jsem u své matky, která mě sice milovala a já jí, ale děda byl děda a hodně to ovlivnilo moje dospívání. Dokonce jsem byla ve stavu, kdy jsem si sáhla na život. Moje dospívání bylo v pohodě, jen vše ovlivnila moje sexuální orientace, kterou celá rodina nepřijala, a já se s tím potýkala sama. Jsem si jistá, že po mém boku pevně stála maminka, která se mě snažila pochopit. Rodiče měli jen mě a já vím, že mé dospívání bylo bez závad, neboť rodiče na mě měli čas. Byla jsem rozmazlená a taky sama jsem moc dobře chápala, co dělám. Když jsem byla mimo dosah rodiny, tak jsem byla jako urvaná z řetězu a myslela jsem si, že můžu všechno, ale doplatila jsem na to jen vězením.

 

Moje dosavadní zkušenost s hodnocení okolí:

Doma jsem měla moc kamarádů, ale moc málo přátel. Dneska mohu hodnotit svoje okolí, jak z minulosti, tak z přítomnosti, negativně. Lidi kolem mě jsou zlí a sobecký. Snad bych spočítala na jedné ruce lidi se srdcem na pravém místě. Minulost je obrovsky dlouhá a do ní se nevracím. Jsem sama sebou a své emoce mám pod kontrolou a vím, kde je mohu projevit, a to moc lidí uvítalo. Nelíbí se jim moje upřímnost a nezdolné slovo – „NEEXISTUJE“