Svědectví  paní E.- manželky odsouzeného muže o Andělském stromu 

Když manžel nastoupil do vězení, zhroutil se mi svět. Soudy trvaly celkem sedm let a bylo to sedm let čekání ve strachu, co bude dál. Když jej odsoudili na tři roky a šest měsíců, čekali jsme další rok na nástup do výkonu trestu. Ten rok jsem se bála každý den, každý den jsem čekala, kdy přijde dopis. Poštovní schránka byla mojí noční můrou. A najednou to bylo tu. Celkem osm let čekání a v dopise jen strohá věta:

„Dostavte se do deseti dnů.“ Dopis přišel v době, kdy jsem byla bez práce, doma dvě děti a měla za sebou krach naší firmy. Zbyly mi jen dluhy, oči pro pláč a strašný strach. Manžel najednou ze dne na den „nebyl“ a já se z toho strachu psychicky zhroutila. Přesto jsem se musela postarat o děti a celou situaci přežít. Nejmladší syn celé to období velice těžce prožíval, táta byl vždy náš hrdina a najednou tu nebyl.  Děti se musely vyrovnat s posměchem ve školce a škole, s tím, že maminka často pláče. Že chodíme do místního krámku pro základní potraviny na dluh a že jsou najednou jiní než ostatní vrstevníci.

Já řešila naše přežití, sama na sociálních dávkách. Snažila jsem se prodat rodinný domek, ve kterém jsme bydleli, abych se zbavila alespoň části dluhů. Stále hrozilo, že nám dům seberou. Byla jsem pod palbou bandy vymahačů, od těch bankovních až po ty co stáli před vraty. Snažila jsem se najít práci, chodila jsem po brigádách. Před zimou jsem strávila hodně času v lese, abych sbírala šišky a klacky a měla čím dětem v chladném, vesnickém domě zatopit. Nakonec jsem přechodila boreliózu a už nebyla ani fyzicky schopná něco dělat. Bylo toho hodně co přestát, když tu manžel nebyl, třeba když jsem našeho psa, obrovského chlupatého medvěda, odváděla do útulku, protože jsem neměla sílu se o něj dál starat a nevěděla, zda nebudu za týden začínat s dětmi od nuly v azylovém domě.

Přežila jsem díky mnohé pomoci přátel, kteří mě finančně podporovali a posílali balíčky s jídlem. Plakala jsem bolestí, plakala jsem smutkem a zoufalstvím a plakala jsem dojetím a štěstím, třeba když jsem rozbalila papírový balík s jídlem a dobrotami pro děti. Celé to období bylo velice náročné, bolestivé a smutné. Myslím, že to byla nejtěžší zkouška mého a manželova života. Dalo se to zvládnout i díky ohromné podpoře vězeňského kaplana, který manžela přivedl k Ježíšovi. Je zvláštní, že zhruba ve stejnou dobu, kdy manžel ve vězení uvěřil, jsem uvěřila i já. Do té doby jsem sice věřila na Boha, ale byla jsem až po uši uvězněná v ezoterice. S kaplanem se i dnes, rok po manželově propuštění, nadále vídáme a jsou z nás přátelé. Díky kaplanovi se manžel dozvěděl o projektu Andělský strom a byl do něj zapojen.

V období vánoc, těsně před svátky, zamítli manželovi podmínečné propuštění, ve které jsme tolik doufali, a žal se u nás dal krájet. Přesto jsme s dětmi krásně ozdobili stromeček a čekali na večer. Pod stromečkem pak děti našly, kromě dárků i každý svůj dopis od táty. Přesto, že nám tak strašně chyběl, najednou tam s námi byl a prožili jsme tak krásnou společnou chvíli, i když každý někde jinde. Každý z dopisů obsahoval větu: „Potkal jsem tu anděla a ten mi pro tebe dal tenhle krásný dárek…“ Děti držely, každý svůj balíček a s rozšířeným pohledem pozorně naslouchaly, co jim táta píše. Byla to jedna z těch silných chvil v životě, na které se nezapomíná. Navždy si ten okamžik budu pamatovat: „Potkal jsem tu anděla… „

Díky Bohu se nakonec manželovi podařilo dostat se ven v polovině trestu a letošní vánoce jsme už strávili všichni společně, tentokrát byly opravdu už „Šťastné a veselé“.

Je pro nás oba samozřejmostí, že chceme dál pomáhat těm, kdo zrovna prožívají podobnou situaci jako před rokem my. Ano vím, každý příběh je jiný, ale tu bolest cítíme všichni stejně. A kdo může změřit bolest dětí, kterým se tak stýská? Kdo ví, jak se cítí, když se jim vrstevníci posmívají? Kdo ví, zda nemají pocit viny za to, že jsou najednou, ne vlastní vinou, jiné? Kdo to ví? Jen ony a Bůh. A proto je naší povinností těmto dětem nabídnout alespoň tu malou radost, když pod stromečkem najdou svůj balíček s dopisem od milovaného… „Potkal jsem tu anděla a ten mi pro tebe dal dárek…“