Práci bez Ziny je velmi těžké si představit. Zina se stala součástí MVS brzy po jeho založení a s obrovským nasazením se starala o odsouzené i propuštěné.  Jezdila do věznic a posílala balíčky  všem, kdo se na MVS obrátili a do těchto darů vkládala nejenom svou velkou lásku, vyjadřovanou v dopisech, ale nesla   i velké finanční břemeno při nákupech věcí pro nejpotřebnější, ať to byly potraviny, oblečení, knížky a další.  Sama přitom žila velmi skromně, ale rozdávala potřebným lidem uvnitř věznic dary s velikou štědrostí. Sama si nikdy nic nenárokovala, dokonce ani poděkování ne.  Vše dělala pro Boha.

Zinu měl rád zcela každý, kdo ji uviděl, protože měla v sobě lásku a pochopení, uměla dobře naslouchat a podpořit, pohladit, povzbudit.  Nikoho nikdy neodmítla. Otevírala svoje srdce i svůj domov všem. Velmi ráda hostila a starala se o pohodlí druhých. I při nemoci se snažila jezdit do věznic a pro odsouzené byla jejich „maminkou“. Poslední dva roky  se ujala vedení Klubu pro propuštěné a spolu s manželem Anatoliem dováželi krabice jídla z Potravinové banky, které pak rozdávali propuštěným a bezdomovcům.

Zina bude chybět nejen klientům, ale všem dobrovolníkům v MVS, protože byla tím, kdo byl ve středu všeho dění, kdo vždy přijal a vyslechl, poradil, pohladil, podpořil modlitbou. Říkala o sobě s humorem, že je „silná ruská žena“, a opravdu byla, vydržela pracovat od brzkého rána do noci, starat se o svou velikou rodinu, o církev a o doslova stovky dalších, kteří její dotek potřebovali.

Zina v nás bude žít dál, bez ní si už tuto práci představit nelze, bude nás pořád podporovat tím, kým ona byla, jaký vztah s námi vytvořila, jak pozměnila tvář pomoci odsouzeným, ale i  lidem na ulici. Její vliv bude trvat a pokračovat a bude se přenášet i na další, kteří už nebudou mít možnost ji potkat osobně.  Dobré nikdy neumírá, dobré je věčné.

Zino, děkujeme Ti.  Chybíš nám velmi moc. 

Gabina Kabátová