Pomáhejte spolu s námi propuštěným.

Kontaktujte nás a podle místa bydliště vás předáme informace, které hledáte.

Církev a bývalý vězeň

Nedílnou součástí církevního života je uctívání Boha, společenství a vyučování a neexistuje nikdo, kdo toto ve svém životě nepotřebuje jako pomoc na své cestě. Mnoho propuštěných touží po přijetí do místní církve nebo alespoň do společnosti jednotlivých křesťanů (vysvětlení dále). Potřebují společenství nejen pro svůj křesťanský růst, ale mají také potřebu rozvíjet svůj nový život a najít skupinu nových přátel, aby neupadli do starých zvyků z minulosti.

Jakkoli jsou modlitby, účast a podpora „uvnitř“ vězení důležité, samy o sobě jsou marné bez církve „venku“, která se podílí na uspokojování potřeb bývalých vězňů a pomáhá jim, aby se cítili jako přijímaní a vítaní v místní křesťanské komunitě.

Uvedené rady by měly sloužit jen jako návod, protože řadu věcí se lze naučit jen tím, že je člověk začne dělat. Co je třeba udělat pro každou osobu a co může udělat každá církev, je různé. Někdy může být nutná pomoc odborníka, zejména v případě překonávání minulých problémů s perverzitou, závislostí nebo psychickými problémy.

POMOC bývalým vězňům v přizpůsobení se životu na svobodě formou podpory a dodávání odvahy při hledání ubytování a zaměstnání.

Cítíme, že péče o vězně a jejich rodiny by neměla být ponechána na malém počtu zúčastněných, ale měla by být nedílnou součástí Ježíšova poslání. Za službu těm, kdo jsou ve vězení, nese zodpovědnost celá církev. Při kontaktu s odsouzenými, nabízí MVS církvím odborná školení. Osvědčuje se, aby každý odsouzený měl minimálně dva tzv. mentory (vyškolené dobrovolníky), kteří s ním prožívají první dobu po propuštění, nebo jsou v kontaktu už před propuštěním a dojíždí za ním napřed do věznice. Čím je mentorů více, tím lépe, protože se tak minimalizuje možnost manipulace ze strany propuštěného, který je z vězení často navyklý jednat účelově. Není nutné propuštěné nadměrně podezírat, ale také je dobré, aby nevzniklo nezdravé pouto mezi bývalým vězněm a dobrovolníkem. Pokud o propuštěného pečuje skupina věřících, je situace ideální a vznikají zdravé vazby.

Propuštěného, který touží po pěkných nových přátelstvích, ale bojí se vstoupit do křesťanského prostředí, které je mu cizí a nechce třeba navštěvovat pravidelná nedělní shromáždění, nenutíme! Přátelství se může utužovat a naše víra přenášet i v cukrárně nebo na lavičce. Komunita se za ně může modlit a pomáhat na základě zpráv mentorů, kteří jsou v kontaktu s propuštěným a znají jeho potřeby. Je možné pořádat společné výlety, obědy a podobné akce. Vždy se za propuštěného modlete a svou víru neskrývejte. Druhému ale ponechte svobodu, kterou i my máme.

Nenuťte druhé, aby za každou cenu byli součástí komunity, dokud sami nebudou chtít. Nové prostředí je pro mnohé propuštěné natolik „svaté“, že se tam necítí dobře. Nerozumí někdy, o čem se mluví, nebo jim je cizí náš křesťanský slang, který nikdy předtím neslyšeli, naše oblečení, způsoby, vztahy a komunikace, kterou pozoruje. Propuštěný se musí napřed „uzdravit“ ze svých bývalých zkušeností a začít věřícím věřit, že ho mají rádi takového, jaký je. Teprve pak je připravený stát se součástí společenství. Může to být dlouhý proces, nebo nikdy nekončící proces, ale ani s námi Bůh nikdy nekončí.

Církev má jedinečnou šanci začít v praxi uplatňovat lásku agapé, tedy bezpodmínečnou lásku, která se nedá odradit a stále bude jednat v zájmu druhého. Propuštěnému budeme pravdivě říkat, co dělá špatně a co dobře, ale volba dalších kroků bude vždy jen na něm a my ho budeme milovat, ať bude dělat kroky dobré, nebo špatné. Pomoc, která vypadá jen tak, jak my si představujeme, ale druhého svazuje, už není pomocí agapé.

Od propuštěného se nedáme ničím vydírat. Křesťanství neznamená naivitu. Jednáme vždy v pravdě.

ANO pokuste se zjistit, zda ve vaší církvi existuje skupina lidí, mající na starosti uvítání vězňů z vašeho regionu po jejich propuštění

ANO uvědomte si, že když s bývalým vězněm naváže přátelství ne jednotlivec, ale skupina lidí, ulehčuje to zátěž a zabraňuje přetížení jedné osoby a bývalého vězně to chrání před vznikem přílišné závislosti na této osobě

ANO berte v úvahu jeho minulé slabosti a kde je to možné, mu pomáhejte, aby znovu neklopýtl tím, že ho budete chránit před pokušením. Vězení je do značné míry chrání před jejich pokušeními, avšak staré zvyky je těžké zlomit. Zpočátku ho ochraňujte jako slabšího bratra.

ANO pomozte propuštěným, aby se cítili vítáni jako součást rodiny Boží

ANO postarejte se, aby byl někdo informován o jejich minulosti a mohl jim poradit, když to bude nutné a vhodné

ANO buďte si vědomi podmínek podmínečného propuštění a jejich detailů a pomáhejte jim s jejich dodržováním

ANO pomozte jim, aby se cítili i užiteční. V církvi má každý svou roli.

ANO v případě nutnosti buďte pevní a neústupní. Dodržování pravidel je správná věc. Zodpovědnost a náprava jsou součástí procesu učení. Dávejte si pozor, aby s vámi nebylo manipulováno.

ANO mějte na paměti, že vaše církevní praktiky a zvyky mohou být pro ně nové a nezvyklé, protože je pravděpodobné, že nepochází ze silně náboženského prostředí

ANO můžete vytvořit písemnou dohodu, co propuštěný od vás může a co nemůže čekat, aby měl stejné a dobře pochopené očekávání

NE nepřivádějte je do rozpaků tím, že budete hovořit o jejich minulosti

NE nechovejte se k nim blahosklonně nebo přehnaně ochranitelsky v porovnání s normálním životem. Místo toho se zaměřte na rozvíjení samostatnosti a zodpovědnosti, aby dokázali zvládat problémy, které před ně život staví.

NE zpočátku příliš neodhalujte jejich minulost, tzn., není třeba sdílet jejich svědectví veřejně. Jejich příběh bude mnohem silnější a skutečný, když jeho součástí bude období zřetelného růstu a stálosti.

NE nepůjčujte příliš peníze. Nejdříve se přesvědčte, že jsou informováni o všech dávkách sociální péče, které jsou k dispozici.

NE nebuďte šokováni minulými činy a osobním životem bývalého vězně

NE nepodporujte nerealistické naděje, týkající se práce a ubytování